Díky široké nabídce klenotnictví, obvykle zejména těch, která se zaměřují na on-line prodej, najdete dnes na trhu nepřeberné množství přívěsků. Jeden z největších výběrů je právě ve stříbrném provedení, protože se jedná o elegantní a přitom cenově dostupný kov.

Vybere si každý

Zapomeňte na starou podobu jedné stříbrné placičky. Dnes stříbrné přívěsky přinášejí mnoho variant zpracování jako například stříbrný přívěsek anděl a jsou velice oblíbeným a jedinečným doplňkem. Z nepřeberných typů a designů si vybere úplně každý. Na trhu najdete provedení, která mají různé parametry jako například:

• Tvar
• Velikost
• Styl
• Doplněk například v podobě kamenů

Každý den jiný

Díky různorodosti a cenové dostupnosti stříbra, v porovnání s jinými drahými kovy, můžete každý den nosit doslova jiný šperk. Stačí mít jeden řetízek a střídat na něm ozdobu. Stříbrné přívěsky se hodí pro každodenní nošení do práce a do školy i pro slavnostní a výjimečné okamžiky.

Nedávno jsem četl v „Epoše“ zajímavý článek o balzamovačích…Odedávna jsou lidstvu známé práce mistrů balzamovačů. Balzamovali se různí panovníci ,faraonové , mniši , později i někteří politici .Mnoho historických mumií dodnes budí obdiv a přitahují turisty z celého světa. Jedna z takových kuriosit je dvouletá Rosalia Lombardová ze sicilského Palerma , která sní svůj věčný sen v kapucínských katakombách  právě v Palermu . V prosinci 1920 dostává těžký zápal plic , kterému navzdory péči  nešťastných rodičů podlene. Zoufalý otec se odmítá s tímto osudem srovnat , a tak se rozhodne uchovat aspoň její tělíčko . Práce se ujme nejslavnější balzamovač Alfred Salafia , a odvede víc než perfektní práci . Tisíce turistů přijíždí do Palerma dodnes ,protože dítě téměř sto let po smrti vypadá jakoby spalo . Malá Rosalia si tak vysloužila přezdívku Dívčí krása . Rentgenem se zjistilo ,že zůstaly dokonce zachovány i vnitřní orgány . Na začátku tisíciletí začlo tělíčko vykazovat jisté známky rozkladu ,avšak přemístěním do jiného  skleněného boxu se rozklad pozastavil . Tajemství mistrova balzamovacího procesu zůstává tajemstvím  až do roku 2009 ,kdy se antropologovi Piombinu – Mascalimu podaří záhadu rozluštit . Zůstala jediná záhada , zdálo se ,  jakoby  děvčáto několikrát za den zavíralo a otvíralo očka. Někteří odborníci nachází příčinu v tepelných změnách v místnosti , to však návštěvníky příliš neuspokojuje. Mascali  však vyvrací jejich fantazie o zázračném  mrtvýchvstání . Jde snad prý pouze o optický klam ,a  změny mají  příčinu  ve světle , které proniká bočními okny. To  umožnilo podrobnější pohled na dívčina víčka , která  nejsou a  ani nebyla zcela zavřená .

Svátek , který spadá na datum 8. Března , tedy  MDŽ , (mezinárodní den žen ),se už stává pomalu svátkem pro pamětníky. Není to svátek , kdy by se oslavovala krása ženy ,ani symbol mateřství ,ale  začal původně  jako boj žen za stejná práva ,jako mají muži , a to už v roce 1908 a to švadlenami v newyorské textilce  Triangle Shitwaist . Odvážné švadlenky požadovaly vyšší  mzdy a snesitelnější pracovní podmínky ,ale bohužel většinu z nich čeká pouze propuštění z práce.  Za rok na to vede protesty  znovu  mladá Clara Lemlichová (1886 – 1982) ,a  to už do ulic vychází více než 20 000 lidí. Tentokrát si vybojojí  už první ústupky. Socialistická  strana USA ,  povzbuzena  úspěchem , vyhlásila v roce 1909  jako Národní den žen 28. Únor. Německé socialistky Luiswe  Zietzová  a Klára  Zetkinová ,přišly s návrhem  , aby se Den pracujících žen stal mezinárodním svátkem. Nebylo sice ještě určeno pevné datum ,  ale další rok  ho už 19. Března slaví v USA , Německu ,a  Švýcarsku ,v Rakousko – Uhersku .

Byla to forma demonstrace za možnosti vzdělání ,a zlepšení pracovních podmínek .Teprve v roce 1913 se přidávají k protestům  ruské ženy .V následujícím období mají tyto protesty protiválečný rozměr. Datum je upřesněno po první světové válce. Má to být na počest demonstrace ,která se konala v Petrohradě a heslo znělo „Chléb a mír“ .Bylo to poslední únorová neděle ,dle juliánského kalendáře ,které podle gregoriánského kalendáře odpovídá 8. březen. Do týdne abdikuje car Mikuláš a vláda uzná volební právo žen.

Keltové patří k veliké skupině kmenů  , které v dávnověku osídlovaly západní , severozápadní a střední Evropu Během času putovali Keltové následkem válek z jednoho místa na druhé ,a v  důsledku toho ,že byli vyhnáni Římany ,Slovany a také kmeny Alamanů ,doputovali až na úplný sever Evropy. Jejich potomci , kteří dodnes žijí v západní Evropě , mluví jazyky z keltské jazykové skupiny ,většinou je to  irština, skotská gaelština a bretonština. Není bez zajímavosti a  je málo známé , že jejich   geny mají v sobě také někteří   Češi. Keltské kmeny  , včetně  Piktů ,se nahrnuly na území dnešního Skotska ,kde kdysi býval  pouze ledovec. Piktové byli drsní válečníci ,pomalovaní borytovou modří .Proto si vysloužili od Římanů jméno „picti“  ,což je v latině pomalovaní  lidé. Historikové mohou však čerpat poznatky pouze od řeckých a římských dějepisců , protože Keltové po sobě nezanechali žádné psané památky ani jiné informace. Při zkoumání počátků osídlení  se dalo vycházet  jen ze spisů Pýtheáse , což byl řecký obchodník , a také cestovatel , který žil v Massalie , dnešní  francouzké Marseille  ,a který už ve 4. Století podnikal dlouhou cestu na britské ostrovy .  V době  kdy Římané dobývali   Británii , muselo dojít mezi Pikty a Římany k velmi drsným střetům. Pod vedením generála Julia  Agricoly uštědřili tzv. „modrým“ těžkou  porážku .   Římané se o Piktech vyjadřovali jako o barbarech , horších než zvířata. Avšak Piktové nikdy nepřijali nevýhodný ,   pro ně ponižující  římský mír ,  tvrdá porážka je nezastavila ,  pokračovali v bojích .

Vzpomenete si na herní legendu simcity? Provází nás snad od dob dávných, pamatuju si první hru, kterou jsem hrál na starém Pentiu.Doba se posunula a stejně tak se nás snažilo oslovit ještě nekolik dalších podobných titulů, leč simcity nikdy asi nedoběhly. Jednalo se o jakousi průkopnickou hru ze světa stavění velkých měst. Čas šel dále a simcity měla svá pokračování. A kdyby jen jednom

Simcity 1 je z dnešního pohledu opravdu úsměvná, tehdy se jednalo však o něuvěřitelnou zábavu se kterou by dnešní smartphone neměl absolutně žádné potíže. Spíše by se jednalo o retro hru.

Pojďme se však podívat na aktuálnější titul Simcity 5.

Simcity 5 trpí drobnými porodními bolestmi a to sice takovými, že je nutné být neustále online. Nebyl by to takový problém, ale myšlenka povinné spolupráce je bohužel ne pro každého zajímavá.

Vzájemná výpomoc však může být pro někoho zajímavá, avšak chcete-li hrát tzv. sám za sebe, je nutné si najít vhodný plácek dál od parcel a začít si stavět svoje městečko. Ve skutečnosti pomineme-li zcela nové vnímání hry Simcity, jedná se vlastně v této verzi o docela zajímavý počin, který Vás nebude chtít nechat odpočinout. A pokud by tomu tak nebylo stále máte možnost sáhnout po předchozím čtvrtém dílu, který byl skutečně povedený.

Pokud jste však hráč, který očekává tradiční Simcity jak si jej pamatuje od prvního dílu, určitě tato verze nebude pro Vás.